Víly

14. srpna 2012 v 18:27 | Sabí
  • Víla, též rusalka nebo divoženka je nadpřirozená bytost ženského pohlaví, již v různých obdobách nacházíme v mytologii Evropy už od raného starověku.

  • Nejstarší známé zprávy o vílách u Slovanů pocházejí ze středověku.
  • V Bulharsku o nich máme zprávy od 13. století, v Srbsku od 14. století. V Čechách se dochoval jediný starší (předknižní) doklad o působení víl v básni o Jětřichu Berúnském z 15. století.
  • Původ víry ve víly není zcela jasný; můžou být reliktem původních božstev, která byla uctívána, než vznikly dnes známé pohanské pantheony nebo až představou pozdější. Jiná teorie říká že v původním pojetí byly vílyčarodějkami, jež až později získaly nadpřirozenou podstatu. Představa že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, zvláště těch, jež spáchaly sebevraždu či se utopily, je pozdní a vznikla nejspíše až podkřesťanským vlivem. Pak jsou podobné bludičkám.
  • S představou víl jako duší zemřelých souvisí i bytosti zvané navky známé hlavně v Malorusku , jejichž jméno vychází z ruského výrazu "navke" jež označoval mrtvého. Ty vznikají z nepokřtěných dětí, jež utopily vlastní matky, mají podobu malých dětí či krásných polonahých dívek, které ubližují lidem. Pokud se nad nimi do sedmi let nikdo nesmiluje, promění se v rusalky. Podobné bytosti lze najít i v Bulharsku (navjak),Slovinsku (navje) a Polsku (látawec). V tradici po příchodu křesťanství se navíc po rusalkách nazývá sedmý týden po Velikonocích, "rusalný týden" a slavnost "rusalje", jež je obdobou Dušiček. V pohanské době však nejspiz mělo jít o oslavu plodnosti
  • Především na Balkáně byly známé víly horské (vile planinkinje, samovile samogorske), které žily v jeskyních a uměly se měnit v hady. Za jejich obdobu lze považovat vládkyni jeskyní a dolů Runu (též zemná paní), známou v Čechách, ženu vládce podzemí Kovlada a královnu permoníků.
  • Dále jsou známé víly lesní, nazývané žínky, žijící ve stromech, popisované jako krásné průsvitné dívky v lehkých šatech se zlatými či rusými vlasy. Tyto vlasy byly zdrojem jejich síly. Uměly se měnit v různá zvířata například koně, vlka, sokola či labuť a vyznaly se v léčení a věštění. Také vyjížděly na lov na koni či jelenu nebo tančily v lese, a zpívaly. Zjevovaly se, když padala rosa nebo se tvořila duha.
  • Z hlediska důsledků, které vztahy víl k lidem mohou mít, je lze rozdělit na:


    Vztahy víl k lidem: Negativní

    Vodní víly prý rády topí lidi (podobně jako vodník) a žárlivě před nimi střeží své studánky. Rusalky jsou nebezpečné zejména o letnicích, kdy nejenže topí a ulechtávají poutníky, kteří neuhodnou jejich hádanky, ale také převrhují lodě a ničí mosty, hráze a rybářské sítě. Lesní víly zase v noci lákají kolemjdoucí muže do svého kola, aby je mohly utancovat k smrti.
    Vílám je také připisováno, že kradou lidem malé děti z kolébek a podvrhují místo nich své vlastní děti, které jsou znetvořené a zakrslé jak fyzicky, tak i duševně (v Litvě se navíc věří, že víly samy děti mít nemohou, takže to, co místo ukradeného dítěte zanechají v kolébce, je jen umělý, kouzlem oživený výtvor bez duše). Největší nebezpečí podvržení dítěte je v první dny po porodu (u křesťanů konkrétně do křtu dítěte). V tu dobu se matka od dítěte nesměla hnout. V případě, že už dítě bylo podvrženo, existovaly různé pověrečné rady, jak se ho zbavit (např. často ho bít, aby ho víle bylo líto, pro dítě si přišla a ukradené vrátila).
    Za výše popsanými vílími skutky nemusí stát jen zlé úmysly. Někdy jsou sice víly popisovány jako záludné a mstivé, jindy ale bývá zdůrazněna jejich bezstarostnost a lehkomyslnost. Z tohoto pohledu lze říct, že když víla utancuje mladého muže k smrti, nedělá to nutně ze zlého úmyslu - prostě neví o tom, že mladík celonoční tanec fyzicky nevydrží …
    Často se však mstí za rušení svého klidu, například kácení stromů či zabíjení zvířat. Chrání před nimi máta, pelyněk a libeček lékařský.

    Pozitivní

    Vztah víl k lidem je ale často líčen také jako velmi kladný. Někde víly mladým mužům neubližují, ale naopak jim pomáhají, drží nad nimi ochrannou ruku a obdarovávají je (např. v Srbsku jsou známé vílí "posestriny", pomyslné sestry a ochránkyně mladých junáků). Dokonce se za ně mohou i provdat (v některých pověstech dobrovolně, v jiných z donucení, třeba když jim jejich nastávající ukradne nějakou část majetku, bez kterého od něj nemohou odejít), ale takový sňatek obvykle mívá nějakou podmínku, která nesmí být porušena, jinak víla svého muže opustí a už se k němu nikdy nevrátí. Takovou podmínkou je třeba to, že muž nesmí víle nikdy vyčíst její vílí původ, ustřihnout jí vlasy nebo se snažit zjistit, co dělá v noci v zamčeném pokoji. V pověstech manžel tuto podmínku obvykle nedodrží a víla od něj i s jejich dětmi navždy odejde. Dokud je ale víla s ním, pomáhá mu svými znalostmi či kouzly a manželům se velmi daří. Děti, které spolu muži a víly mají, bývají neobyčejně moudré a mají výbornou paměť.
    Víly podle pověstí mohou pomáhat i dívkám a přátelit se s nimi.

    Zdroj tady
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama