Anděl 3. díl

12. srpna 2012 v 11:47 | Sabí
A ta se jenom usmála a mě objala. Léta běželi jako voda. Moje holčička rostla jako z vody a začala chodit do školy, ale obávala sem se jejích patnáctých narozenin.

Jestli se něco začne dít nebo až v osmnácti? Nevěděla sem nic. Přišli patnácté narozeniny a nic. Tak jsem začala děsit ještě více.
***Arwen***
Bylo zase ráno a já jsem se probudila ze šílenou bolestí hlavy. Pomalu jsem se vyhrabala z postele a šla jsem si pro prášek na bolest hlavy. Včera jsem to asi trochu přehnala s kamarádem. Neměla jsem tolik pít. Hlava pomalinku přestávala bolet, tak jsem usoudila, že bych se mohla dát do kupy a jít se nasnídat. Spíž na obědvat, protože budík ukazoval 11:35. To bylo tím, že jsem přišla domu okolo třetí hodiny ráno. Dalo mi to vážně zabrat. Alespoň Lucas byl té lásky a šel mě doprovodit domu jinak bych přišla další den večer. Měla jsem ho ráda jako staršího brášku i když byl starší jenom o pár minut. Neustále se hádáme kdo je starší a kdo ne. Prostě takové rejpavé narážky. Divím se že semnou takhle je. Zbytek party se na mě vysral, protože sem taková hyperaktivní. A podle Lucase bych měla někdy s tím něco dělat a ví i čím. Mě to nedocházelo, ale to mi bylo jedno.
"Dobré poledne" řekla jsem mamče a sedla jsem si ke stolu. Ta zrovna dodělávala oběd. Usmívala se a byla plná elánu. Taková byla celý den, až na to kdy se jí začalo stískat po tátovi. Tátu jsem nikdy nepoznala. Prej musel odejít. Celý život sem si myslela že to bylo kůli mě a máma mě to furt vyvracela. Akorát co mi připomínalo tátu byl řetízek, který sem dostala, když mi bylo čtyři. Tenkrát tátu sem neviděla. Potom co se stalo se pomalu smiřuju že táta o mě nestojí. Maminka předemně dala talíř a já sem pomalu jedla. Maminka uměla vždycky užasně uvařit všechno i to co neznala…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama