Anděl 2.díl

3. srpna 2012 v 17:07 | Sabí
Nechtěla jsem, aby od nás odcházel. Ale věděla jsem, že když naší holčičku ochráním před vším zlým a potom teprve ji řeknu, kdo je bude nejlepší. Pořád se díval na naší milovanou dcerku a díval jse jak je nádherná. Potom zmizel a já jsem se rozbrečela seděla jsem tam z naší dcerou a vzpomínala. Jak jsme se potkali.


"Mamí," ozvalo se za dva roky. Naše holčička už pomalu uměla mluvit. Podobala se tatínkovi, akorát po měla vlásky. Jinak celý tatínek. Celý andílek. A takhle jsem ji i říkala. Šla jsem teda za ní. "Copak miláčku?" zeptala jsem se jí "Maminko kdy přijde za mnou tatínek?" zeptala se opět "Miláčku, tatínek nemá vůbec čas a má moc práce," odpověděla jsem ji a pohladila jsem ji po jejích krásných vláskách. Nevěděla jsem ji jak říci, že tatínek je její strážný anděl. Chodili jsme neustále k tomu rybníku, kde se mi narodila a kdy jsem viděla naposledy jejího tatínka. A vyprávěla jsem jí příběh. A dneska jsme měli jít k tomu rybníku znovu. "Maminko, povíš mi zase ten příběh?" zeptá se mě Arwen a já se na ní podívám. "Jaký?" zeptám se "No jdit víš jak jste se s tatínkem potkali," řekne a hned mi dojde, na co naráží. Je tak nádherná. Obleču jí krásné bílé šaty a učešu jí vlásky, nádherná je. Tak dám si do batohu jídlo a pití a přibalím také jednu deku. Tak pomalu dorazíme na místo a sedneme si pod ten strom. "Budeš mi teda vyprávět prosím," řekla Arwen a usměje se "Dobře holčičko," odpovím a ona si sedne ke mně a dá mi hlavu na stehna.
"Tak začalo to před třemi roky, tvého tatínka jsem poznala na jedné zábavě. Byl krásný a pohledný. Hned jsem se poprvé do něj zamilovala. Tak jsem si sedla na obvyklé místo a čekala jsem, jestli za mnou přijde nebo ne. A přišel. Pozval mě nejprve na skleničku a pak jsme šli tančit. A toho dne jsme si řekli, že budeme spolu. Ta doba byla nejkrásnější a po pár měsících jsme se poprvé spolu milovali a zplodili jsme tebe. Byly jsme nadšený a těhotenství jsem si užívala. Potom ses narodila tady z tatínkovou pomocí. A potom odešel. Měl tě šíleně moc rád, ale musel." Vyprávěla jsem a pomalu. Ona si nakonec moje holčička usla na mě. Tak jsem ji položila na deku a nechala jsem ji spát. Sedla jsem si blíže k vodě a začali mi téct slzy. Chyběl mi ani neví nikdo jak, nebylo lehké Arwen vychovávat. Potřebovala bych alespoň ho na chvíli cítit. "Lásko, kde jsi chybíš mi," řekla jsem potichu "Jsem tady vedle vás, neboj až bude čas tak se vrátím a pomůžu ti," odpověděl hlas. Slyšela jsem konečně hlas, který tak chyběl, ale neviděla jsem ho. "Chybíš nám," řekla jsem a cítila jsem dotek jeho ruky na zádech. Byl tak jemný. Tak mi dlouho chyběl, přála bych zase cítit jeho doteky a jeho objetí, polibky. Jeho hřejivé tělo. Začala mi téct slza. "Neplakej, Arwen tě potřebuje," odpověděl a pak už jsem ho neslyšela. Šla jsem zpět k Arwen, vedle ní ležel řetízek. A pak se vzbudila. "Mamí co to je?" zeptala se. "To máš od tátinka," řekla jsem a podívala jsem se na ní "On tu byl," řekla a podívala jse na řetízek. Bylo tam napsáno na srdíčku Arwen a na druhé "Mám tě rád, táta," a ona se usmála. Dala jsem jí ho na krk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama