Nezapomeň 5. díl Konec :)

7. července 2012 v 15:56 | Sabí
Ale stejně k tomu dojde. Proč musím mít takovou rodinu, jakou mám. Miluju Maxe a nemůžu s ním být. Pak sem vypnula notebook spíž jsem ho jenom ho zaklapla a šla jsem spát. Spala jsem poměrně docela dlouho. A pak když jsem se probrala, tak jsem si všimla, že Max na notebooku. "Do háje" řekla jsem si pro sebe


"Miláčku," řekl mi a podíval jse na mě
"Co se děje?" odpověděla jsem
"No co je to za konzervaci tady?" zeptal se
"Ehm…" zmohla jsem se jenom
"No to je tvoje matka nebo ne?" zeptal jse a já přikývla. Potom začal vše řešit. A já jsem mu řekla celou pravdu. A on byl celkově v pořádku. A taky začal přemýšlet o svatbě, aby proti nám a našemu miminku nikdo nic neměl. Měsíce a dny utíkali jako voda. Mě pomalu, ale docela rychle začalo růst bříško. Mezitím mě Max požádal i o ruku. A teď nás čekala jenom svatba a mě porod. No totiž, když člověk je už v sedmém měsíci, tak to není dvakrát jednoduchý. Chce se mi více spát. A ptáte se, co čekáme? Holčičku. A jméno bude mít Anne. Máti si zviklá, že už o ní nemám zájem. Po tom co mi udělala. Několikrát se nám snažila to rozbourat, ale láska je silnější. Než moje rodina za to jsem docela ráda, že už nic takového nemusím řešit ani mít neshody s Maxem. Což mě vždycky dostávalo na dno.
"Miláčku, tak jak jsi na tom?" zeptal jse mě Max když jsem přišla z kontroly.
"No… budu muset rodit o měsíc dřív," řekla jsem
"Cože?" odpověděl
"No malá. Je v pořádku, ale já mám problémy s tlakem," odpověděla jsem a koukla jsem. Koukal asi stejně jako já. Že nečekáme jenom jedno. Ale víc ho dostalo, že na to nepřišli dřív. A doktorka se taky divila. Měsíc taky uběhl jako voda. A už jsem skoro dva dny ležela jenom v nemocnici. Max u mě byl pečený vařený. Prý nás chce mít pod kontrolou. Tak kluci mu udělali taky laskavost. Že si dali teď klid od zkoušek. No a nic jsme nečekali ani já že půjde semnou Max na porodní sál. Potom mi píchli nějakou látku a tím mi začali vyvolávat porod. A to, že pro mě byl kámen úrazu. Byla sem hnusná na každého i na Maxe. Toho sem poslala do prdele, že je kretén. Doufám, že to nebral vážně, protože to byl fakt záběr.
"Tak slečno, máte holčičku," řekl doktor po skoro 20. Hodinách porodu. A byla sem šťastná jako blecha. Protože vím, že mi za tohle utrpení. Ten můj brouček stál. Max nakonec mi řekl, že nebyl ani trochu naštvaný, že to normálně chápal.
"Děkuji, že jsi na mě tenkrát nezapomněl, lásko," řekla jsem mu, když seděl u mě. A měl naší holčičku v ruce.
"Já sem rád, že jsem tě tenkrát poznal a teď mám vás dvě navždy u sebe. Miluji vás," řekl
"Mi tebe taky," řekl a podíval jse mi do očí a políbil mě. Potom do pokoje vletěli kluci. Kteří hned začali skákat okolo mé holčičky. A co bylo pak? Za dva měsíce od porodu jsme se s Maxem vzali. Kluci dodělali nové CD, které bylo věnováno mě a Anne. Mi jsme se začali bydlet spolu. Mati se mi dokonce omlouvala a to, že se až moc divím. A mojí holčičku zbožňuje. A co kluci? Jo má holku a Fabi ten zatím nikoho nechce. A ten splav? Tam občas někdy chodíme, ale z kočárkem se tam těžko dostaneme. Tak asi to necháme teď být a počkáme, až naše holčička bude větší. Ale na splav nikdy už nezapomeneme. Protože tam jsme se našli a našli jsme u sebe i opravdovou lásku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti blog?

Jasně
Trochu
Ne

Komentáře

1 jakrikusik jakrikusik | E-mail | Web | 7. července 2012 v 19:10 | Reagovat

Moc pěkný článek a gratuluji :)) A rozhodla ses dobře a reklamy mi příště posílej do rubriky reklamy, ale nelituji, že jsem si tento článek přečetla ;)

2 jakrikusik jakrikusik | E-mail | Web | 7. července 2012 v 19:15 | Reagovat

Můžu se zeptat proč sbénko? xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama